Fyzioterapeutům už se neříká „sestři“. Obor je dál, léčbu ulehčují rázové vlny

Psal se rok 2011 a Zdeněk Bílek měl 10letou zkušenost z korporací s hezkým platem a stabilitou. Jeho žena Iva Bílková měla za sebou vysokou školu a několik let zkušeností na tradičních pracovištích rehabilitace. Přesto začali uvažovat, že by se pustili do podnikání. „Mluvili jsme o tom, co bychom chtěli dělat jinak, ale měli jsme z toho oba docela obavy. Nakonec jsme si řekli, že jsme mladí a v nejhorším se to nepovede,“ vzpomíná Zdeněk.

Říkáte, že jste chtěli věci dělat jinak. Proč?
Iva: Při práci v nemocnici mě například štvalo, že mi nechtěli koupit základní cvičební pomůcky, nedali mi k dispozici ani polohovací lehátko. Musela jsem pracovat v nevhodné, prašné a hlučné místnosti v sádrovně, kde se hned vedle mě sundávaly obvazy. Zkrátka podpora zaměstnanců byla špatná. Já ale chtěla dělat práci co nejlépe.

Na jiném pracovišti jsme zase museli odbavovat jednoho pacienta za druhým, leckdy po 15 až 20 minutách. V takovém frmolu se prostě nedala dělat kvalitní fyzioterapie, na kterou jsem byla po vysoké škole natěšená. Moje směřování k vlastní praxi bylo tedy v kontextu těchto pracovních zkušeností a díky mému manželovi velmi rychlé.

Zdeněk: Řekněme si upřímně, kdybych s tím nepřišel, Iva by nejspíš podnikat nezačala. Z druhé strany, mnohokrát mi v posledních 14 letech říkala, že by bylo fajn, kdyby přišla z nemocnice v 15 hodin a mohla se věnovat v klidu dětem. Nám pracovní doba vlastně nikdy neskončila. První roky podnikání jsme pracovali bez nadsázky 16 hodin denně, nebylo to vždy lehké, ale ustáli jsme to.

Jak složité byly v roce 2011 začátky soukromé kliniky?
Zdeněk: Soukromí zdravotníci nebyli tak populární a akceptovaní veřejností jako dnes. Známí se mě tehdy ptali: „Ty chceš prodávat za peníze něco, co se dá pořídit zadarmo na každém rohu?“ Měli tím na mysli rehabilitaci hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Ano, už od začátku jsme chtěli službu fyzioterapie nabízet v nejvyšší možné kvalitě a tím se od státem hrazených služeb lišit.

A dařilo se?
Zdeněk: Už druhý týden od otevření ordinace v přízemí paneláku měla Iva plný kalendář. A nebylo to způsobené nedostatkem volných termínů u státem dotovaných pracovišť, jedno bylo od nás vzdáleno jen asi 300 metrů.

10 fotografií

Iva: K tomu potřeba dodat, že ze začátku jsem byla na pacienty sama. Do tří měsíců od zahájení provozu už jsme ale zaměstnali dvě šikovné mladé fyzioterapeutky po vysoké škole. A poté se to každým rokem jen zvětšovalo.

V té době byly obvyklé menší ordinace jednotlivých fyzioterapeutů. Co všechno obnášelo pustit se do firmy jako FYZIOklinika?
Zdeněk: Museli jsme nastudovat velké množství zákonů. Pochopit jaké požadavky musíme splnit, jak funguje registrace zdravotnického zařízení, jaké jsou hygienické požadavky, jak má vypadat provozní řád a spousta dalšího. Nebylo moc lidí, kteří by nám chtěli poradit, a to mluvím především o úřednících. Je to hodně o těchto lidech. Když na úřadě narazíte na rozumnou osobu, jde veškerá byrokracie a zákonné požadavky splnit vcelku normálně, když máte smůlu, „namažou si vás na chleba“, jako by je to bavilo.

Byly nějaké okamžiky, kdy jste to chtěli vzdát?
Zdeněk: Vzdát ne. Ale jednou jsem si začal studovat, co to znamená vyhlásit bankrot. Byla to sobota, dva dny po vyhlášení covidových omezení u nás. Ve čtvrtek okolo poledne to vláda vyhlásila a do pátku jsme měli téměř vyprázdněný kalendář objednávek na další týdny. To se nám nikdy nestalo. Na účtu jsme měli tak na zaplacení výplat na dva, možná tři týdny.

A co jste tedy udělali?
Zdeněk: Promluvili jsme si se všemi kolegy a začali přemýšlet, co budeme dělat. Do dvou týdnů jsme měli ekonomiku nula od nuly s razantními opatřeními. V tomto provozním stavu bychom byli teoreticky schopni přečkat nekonečně dlouho – to ale nakonec nebylo nutné. Přizpůsobili jsme se a přežili. Udrželi jsme klíčové lidi a umožnili alternativní způsoby čerpání služeb.

Byla to zatím největší zkouška vašeho byznysu?
Zdeněk: Nejspíš ano. Na druhou stranu nám to těžké ekonomické období pomohlo stmelit kolektiv a také my s Ivou jsme si uvědomili, co jsou ty nejdůležitější parametry v podnikání. A tím je anglické přísloví „Cash is King“ – tedy být stabilním zaměstnavatelem, udržet naše kolegy a schopnost jim pravidelně vyplácet mzdy. A k tomu potřebujete spokojené klienty. Po pandemii jsme rozšířili portfolio našich služeb o další odbornosti, více se zaměřujeme i na další obory podnikání. To, co se stalo, se už nesmí opakovat.

Co vás silně namotivuje?
Iva: Nakopává mě každý den, kdy klienti přichází a říkají, že jim potíže ustupují. Někdy je to již během terapie, jindy je to během jednoho dvou týdnů. To je velmi silný hnací motor.

Na jaké úrovni je podle vás fyzioterapie v Česku?
Iva: S pracovníky fyzioterapie je to stejné jako s ostatními profesemi. Máte lidi, kteří jsou šikovní a vzdělávají se, a pak ty, co si práci zjednodušují nebo se nechtějí rozvíjet. My si vybíráme z první skupiny.

V ČR je hodně dobrých fyzioterapeutů na velmi vysoké úrovni, i ve srovnání se zahraničím. Máme skvělé školy, fyzioterapeuti mají běžně znalosti o většině známých metod. Pracovalo tu a působí tu hodně inspirativních osobností. Vzhledem k poptávce veřejnosti by ale mohlo být fyzioterapeutů klidně i dvakrát tolik.

A co Češi obecně, jak jsme na tom fyzicky – zlepšujeme se, anebo naopak?
Iva: Záleží na přístupu lidí. Kdo chce, jde si po práci zasportovat, nebo k tomu vede svoje děti. Kdo nechce, z práce přijede autem a jde si sednout s chipsy a pivem na gauč. K nám chodí spíše ti aktivnější, u kterých sledujeme, že povědomí o zdravém životním stylu se zvyšuje.

Posilování je základ dlouhověkosti, chůze či běh atrofii svalů nezabrání, říká fyziolog

Změnilo se u lidí nějak vnímání služeb a profese fyzioterapeuta?
Iva: Dřív jsem byla z nemocnice a poliklinik zvyklá na oslovení „sestři“ s odkazem na historické začátky oboru fyzioterapie, kdy nesl název „rehabilitační sestra“. Klient si přišel lehnout na lehátko, řekl, co ho bolí a „něco se mnou udělejte“. Tito lidé si pletli fyzioterapeuta s masérem. Dnes lidé více chápou, že když si tělo 20 let huntují nevhodnými pohybovými stereotypy, například hrbením se na židli, tak že do nápravy musí investovat více času než jen 30 minut na lehátku.

Zdeněk: Vysokoškolsky vzdělaný fyzioterapeut je součástí medicíny až v posledních zhruba 20 letech. A musím říct, že jsme se na změně vnímání fyzioterapeuta v online prostoru hodně intenzivně podíleli od prvního dne podnikání. Každý novodobý fyzioterapeut dělal totéž, ale jsem si jist, že náš příspěvek do oboru byl velký. Publikovali jsme obrovské množství vysvětlujících článků na internetu, které jsou srozumitelné i pro laiky. To ve zdravotnictví a lékařských oborech není úplně běžné.

Naším cílem přitom není, aby si lidi mohli dělat sebediagnostiku, ale míníme, že nejlépe spolupracující pacient je ten, který rozumí svému problému. Proto jsme také začali natáčet a publikovat cviky k pohybovému aparátu na našem webu a na Youtube. Počty zhlédnutí jsou milionové. Moje žena je možná jedna z nejznámějších youtuberů ve zdravotnictví.

Pomoc zvaná rázová vlna

Vaší specializací je léčba rázovou vlnou. O co vlastně jde?
Iva: Existují dvě technologie, kterým se říká trochu nešikovně stejně rázová vlna. První technologií je přitom radiální rázová vlna a druhou fokusovaná rázová vlna, kterou stále považuji za nejlepší regenerativní technologii dnešní doby.

Radiální rázová vlna je starším vynálezem a je to spíše akustická, případně nízkoenergetická rázová vlna. Její aplikátor vypadá trochu jako pistole, přičemž v hlavni lítá projektil vysokou rychlostí poháněný tlakem vzduchu. Když narazí na koncovku, rychlost se promění ve vlnu, kterou přes ultrazvukový gel pouštíme do měkké tkáně. Energie je podstatně menší než u fokusované rázové vlny a doba, po kterou vlna působí, je řádově menší. Funguje to jako velmi intenzivní masážní přístroj na uvolnění svalů. Ale nedá se to s klasickými masážními pistolemi srovnávat.

Proč?
Iva: Radiální rázová vlna má schopnosti například okamžitě zrelaxovat sval, který je v křeči, a tím eliminovat bolestivost, kterou způsobuje. Já jako fyzioterapeut se pak mohu snáze věnovat některé manuální technice – například mobilizaci. Jinými slovy se neperu se staženými svaly a mohu léčit s minimálním poškozením drobných svalových vláken, což se běžně děje, pokud mobilizujete bez předchozího rozvolnění tkáně.

A u fokusované rázové vlny je to jiné?
Iva: Ta výborně funguje na záněty tkání. Rázová vlna vzniká silným elektromagnetickým výbojem. Ten přes ultrazvukový gel vnikne do tkáně a díky velmi vysoké energii, která je dodána za velmi malý časový usek, působí šokově na buněčné úrovni. Buňkám v tkáních tato rázová vlna sdělí informaci: „Tady se něco děje, začni se regenerovat.“ Tělo poslechne, roztáhne cévu, zvýší se několikařádově proudění krve se všemi prospěšnými látkami a vysoce se zrychlí přirozený regenerační proces. To je velmi zjednodušené vysvětlení. Pro přesnější pochopení k tomu máme několik tlustých učebnic.

Proč preferujete zrovna tuto technologii?
Iva: Prostě funguje, a to velmi dobře. Když jsme začínali, dokázali jsme pomocí fokusované rázové vlny neuvěřitelně rychle vyléčit třeba bolestivé zmrzlé rameno. Ale těch diagnóz je celá řada. Tenziopatie – například tenisový loket, patní ostruha, bolesti čelistního kloubu, drobné bolesti kloubů prstů (artritida), nespecifické bolesti pánevního dna a podobně.

Kdy jste s touto metodou začali?
Zdeněk: Příběh rázové vlny se u nás začal psát v podstatě hned od začátku. Jako technicky uvažující člověk jsem si ze svých studií na ČVUT odnesl jednak informace o podstatách fyzikálních terapií, jako je elektroléčba či magnetoterapie, a jednak kritické myšlení a zalíbení v číslech a datech. Když to propojím s naší snahou nabízet jen metody, které skutečně fungují. Ať už manuální nebo fyzikální, tak jsem si musel všimnout, že některé fyzikální přístroje zlepšují klientům zdravotní stav rychleji a jiné pomaleji, jestli vůbec měly nějaký efekt.

A jak jste ověřili, že právě rázová vlna funguje?
Zdeněk: Jednoho dne k nám přišel prodejce rázové vlny. Přístroj nám zapůjčil a my ho zadarmo nabídli na běžné denní diagnózy. Sestavil jsem kolegyním formulář pro zaznamenávání údajů před a po terapii. Když jsem to po několika týdnech vyhodnocoval, tak jsme udělali několik zásadních rozhodnutí. Na úvěr jsme koupili první z přístrojů, později ještě další jiné. No a vedle toho vznikl seznam zařízení pro fyzikální terapii, které nikdy nepořídíme. Samozřejmě dokud nedojde ke zlepšení jejich terapeutických účinků.

U mladých lidí jsou některé věci covidem zničené nenávratně, říká fyzioterapeutka

Jak se posouvají možnosti fyzioterapie s vývojem moderních technologií?
Zdeněk: Technologie se jednoznačně vyvíjí. To je vidět. Nicméně takové ty velké kvalitativní posuny vpřed se nedějí každý den. Před 20 lety jsme znali v principu jen slabou magnetoterapii a elektroléčbu. Byly to začátky. Dnes známe fokusovanou rázovou vlnu nebo známe různé laserové metody, vysokoindukční magnetoterapie nebo různé kombinované technologie. My moc neriskujeme a zatím využíváme velmi dobře prověřenou fokusovanou rázovou vlnu.

Lékaři se ale pořád drží spíš doporučení na elektroléčbu nebo magnetoterapii, to je podle vás přežitek?
Zdeněk: Celý systém hrazené péče ze státního rozpočtu je na starší elektroléčbě a nízkovýkonové magnetoterapii založený. A tedy jsou na něj tradiční pracoviště z hlediska technického vybavení ordinací připraveni a lékaři je rutinně předepisují a pojišťovny je hradí. My tuto technologii nechceme nabízet. Není to v souladu s naší filozofií poskytování služeb.

Nabízíte také léčbu špatně se hojících ran, bércových vředů či erektilních dysfunkcí. To vše s pomocí rázové vlny?
Iva: Ano, přesně tyhle diagnózy umíme léčit právě za pomocí fokusované rázové vlny. Vše funguje na stejném principu. Dojde k prokrvení tkáně a okamžitému zahájení zrychlené regenerace. Potřebujeme k tomu pouze ultrazvukový gel. Stejnou technologií lze navíc zrychlit srůsty zlomenin. Navíc disponujeme i trochu větším přístrojem fokusované rázové vlny, který umí sdělit srdečnímu svalu, aby v něm narostly nové cévy. Tento přístroj je certifikovaný na léčbu ischemie srdce – a anginy pectoris.

Rázová vlna ale jistě není to jediné, co nabízíte.
Iva: Hlavní je samozřejmě pomoc od fyzioterapeutů. Nabízíme tradiční manuální techniky i techniky kombinované s fyzikální terapií. Zaměřujeme se také na dětské pacienty nebo ženy, které chtějí zvýšit pravděpodobnost otěhotnění. Máme specialisty na pánevní dno a podobně. Dále máme skvělé kolegy maséry. I metody masáží se hodně liší.

Někdo má rád silnější masáže, někdo slabší relaxační, někdo potřebuje sportovní masáže pro zregenerování po výkonu. Někdo pak technické masáže, které leží někde na hranici mezi protahováním a masírováním svalstva. Nadto nabízíme kosmetické služby, lymfodrenážní služby, skupinové lekce od jógy až po kruhový trénink, učíme taneční lekce ať už s latinskoamerickými rytmy, nebo moderní tance pro děti i dospělé.

Lepší držení těla pomáhá i psychice. Fyzioterapeut o významu vaziva a jeho léčbě

Jak velká je dnes vaše klinika?
Zdeněk: Náš tým se skládá jednak z terapeutů a masérů a dále administrativního týmu, který se stará o klienty, recepci, marketing, naše systémy a software. Kmenových kolegů máme přibližně dvacet, k tomu s námi spolupracuje několik specialistů na částečné úvazky. Obecně však počet kolegů neustále narůstá. Pro nás zakladatele to znamená dívat se po dalších prostorách pro podnikání. Někdy je snadnější poskytnou naše služby v prostorách firemních zákazníků – to nemusím brát do ruky cihlu a řešit stavební povolení.

Jezdíte do firem?
Iva: V poslední době se po odmlce v době covidu opět vrací praxe, kdy si firmy od nás najímají například na jeden den v týdnu našeho maséra, který k nim dochází a masíruje jejich zaměstnance. Někdy 30 minut, někdy 60, někdy jen 15 minut masáže krku a hlavy. S organizací a logistikou je sice při takových výjezdech podstatně více práce, ale velmi to pomáhá budovat vztahy s našimi klienty.

Jak složité je najít kvalitní specialisty ve vašem oboru? Snažíte se i „vychovat“ si vlastní?
Zdeněk: To máte stejné, jako když hledáte dobrého programátora nebo specialistu na online marketing. Jednoduše neustále hledáte, a když najdete, máte radost.

Iva: Část kolegů máme z běžných náborů, jiní kolegové se k nám rekrutují ze studentů, kteří k nám chodí na praxe po dobu jejich vysokoškolského studia. Když se jim u nás líbí, tak si řeknou o místo. A my je rádi přivítáme jako kmenové kolegy.

Pánevní dno neprodýcháte, je třeba ho cvičit jako biceps, radí fyzioterapeutka

Daří se vám držet stálý kolektiv?
Zdeněk: Pracovníkům vycházíme vstříc co nejvíc, to jde. Samozřejmě, že je nezbytná i finanční odměna úměrná ke zkušenostem a znalostem. Snažíme se také kolegům a kolegyním vyjít vstříc v různých životních situacích, které je potkají. Když někdo nemůže, nebo z rodinných důvodů nechce pracovat na plný úvazek, tak u nás pracuje jen tolik, kolik je mu příjemné.

Iva: Směrem ke klientům i zaměstnancům se snažíme pracovat na důvěře, která dlouhá léta vpřádáme do naší firemní značky. Obor fyzioterapie je mladý a většina fyzioterapeutů jsou ženy. Ženy chodí několikrát za sebou na mateřskou, nebo se stěhují za kariérním růstem partnera. Nebo se fyzioterapeut jednoduše rozhodne, že nechce celý život napravovat jen záda, a proto mění působiště v rámci našeho oboru.

Pár let pracuje v nemocnici, pár let v obecné ambulanci. Pak ve specializovaném pracovišti jako spinální jednotka nebo dětské oddělení, u sportovců a tak dále. Je proto složité udržet aktivní fyzioterapeuty 10 let na jednom místě. Přesto bych řekla, že jádro firmy a stmelený kolektiv se nám udržet daří.

Na co jste za dobu, co rodinnou firmu s manželem vedete, nejvíc hrdí?
Oba: Na naše tři děti a to, jací se z nich stali lidé. Vyrostly v našem období života, kdy podnikáme, takže všechny stojí pevně nohama na zemi a znají hodnotu peněz. Mají správně nastavené životní hodnoty. Až si někdy říkáme, že si budou složitěji hledat životní partnery.

Jak se vy sami udržujete každodenně v kondici? Máte nějakou vlastní ranní a večerní rutinu?
Oba: Naší pravidelnou rutinou je pohyb. Každý den večer chodíme i s naším psem. Máme okolo bydliště hodně parků a lesů, tedy pokaždé jdeme jinam nebo jinou trasou. Procházky nám umožnují spolu dořešit různá otevřená pracovní nebo osobní témata, která je třeba promyslet. Když pak přijdeme domů, tak máme oba čistou hlavu. Když není třeba nic diskutovat, tak zase v lese chodíme mlčky a při relaxaci posloucháme ptáčky nebo šum větru ve větvích.