Občas se odpojte, nebo vyhoříte. Kdy to chce zásadní změnu?

Jakmile se moje kamarádka, zubařka Helena, objeví v nějaké společnosti, kde se ví o její profesi, už na ni skoro všichni doslova cení zuby. Mnohdy bez ohledu na prostředí, kde se to odehrává. Její povolání s neustálým kontaktem s lidmi, často trpícími bolestí, by ji mohlo předurčovat k vyhoření, tedy burn-out syndromu. Přestože už má i ona sama někdy doslova plné zuby otevřených úst, nevyhořela. Proč? Našla totiž recept na to, jak vyčerpání předejít, a to v rovnováze mezi prací a osobním životem.

Jak se dá tedy poznat, že stažený žaludek a nechuť vydat se v pondělí do práce je vážný problém a důvod k návštěvě lékaře, nikoli jen obvyklá únava po náročném víkendu?

Péče o psychickou pohodu zaměstnanců není „něco navíc“, ale nutná investice

Psychiatr profesor Ján Praško Pavlov z Centra duševní rehabilitace v Berouně upozorňuje na varovné signály: k těm psychickým patří nesoustředěnost, poruchy paměti, snížená motivace, což může vést až ke sklonu k závislostem na návykových látkách. Emocionálními projevy jsou deprese, pocity beznaděje, úzkosti, neodůvodněné obavy. Fyzické příznaky se projevují jako dlouhodobá únava, nechutenství, nespavost, nebo naopak nadměrná spavost, bolesti hlavy a svalů.

Kdo je ideální kandidát na naprosté vyčerpání?

Zažitou představu, že na syndrom vyhoření aspirují pouze psychicky slabší lidé, odborníci vyvracejí. Často totiž trápí i ty, kteří jsou naopak velmi výkonní, mají vysoké nároky na sebe i na své okolí. Mezi ohrožené profese tak patří manažeři, podnikatelé nebo povolání, která charakterizuje péče o ostatní, tedy zdravotníci, sociální pracovníci, učitelé, zaměstnanci zákaznických servisů; vyhoření se však vyskytuje i u studentů. Nemusí tedy jít vždy o pracovníky s velkými pravomocemi a na vysokých pozicích.

Své zkušenosti přidává headhunterka Barbora Tomšovská: „Velmi často se setkáváme s tím, že větší tlak na sobě pociťují lidé ve středním managementu než na top pozicích. Obvykle to souvisí s dalšími okolnostmi: často mají nesplacené hypotéky, živí rodinu a nemohou si dovolit být delší dobu bez příjmu jako většina vrcholových manažerů.“

Pravděpodobnost vyhoření se ještě zvyšuje, když se sejde více rizikových faktorů. Řada lidí totiž pracuje ve stresovém prostředí s enormním tlakem na výsledky. K tomu mohou přibýt navíc ještě nadměrná očekávání ze strany okolí a rodiny.

Zaměstnavatelé ohrožení pracovníků vnímají

Mezi jedny z přímých negativních následků syndromu vyhoření patří vyšší míra absencí, zvýšená fluktuace zaměstnanců, zhoršení péče o klienty, šíření špatné nálady, snížená efektivita a kvalita práce nebo ztráta kreativity. To si uvědomují i zaměstnavatelé, a proto se snaží vytvořit prostředí, které pracovníky podporuje a respektuje. Moc dobře totiž vědí, že spokojení zaměstnanci odvádějí lepší práci.

Pracovní podmínky se staly důležitým aspektem při výběru nebo změně zaměstnání, a proto firmy při získávání pracovníků důrazně upozorňují na benefity v této oblasti. Prodlužují dovolené, zkracují pracovní týden, důsledně dbají na povinnost vybrat si dovolenou v roce, kdy na ni vzniká nárok. Řadě lidí se to sice nelíbí a volno se zdráhají vyčerpat v celé délce, dostatečný odpočinek zaměstnance je však z hlediska dlouhodobého výkonu důležitý. „Žijeme v době práce na dálku, a tak některé firmy jdou ještě dál a zamezují lidem na dovolené přístup do firemních systémů. Jen tak, díky opravdovému odpojení od práce, docílí reálného detoxu a odpočinku,“ říká Tomšovská.

Neplatí to ale samozřejmě plošně. Zaměstnavatelé sice berou riziko vyhoření vážně, nicméně jejich přístup se dost liší. Mezinárodní společnosti působící v Česku zejména v oborech jako IT, finance či zdravotnictví obvykle vnímají riziko vyhoření více, protože čerpají z globálních trendů, kde se téma duševního zdraví stalo prioritou. „Tyto firmy často nabízejí svým zaměstnancům vedle práce na dálku a flexibilní pracovní doby také konzultace s psychoterapeuty, workshopy zaměřené na zvládání stresu a work-life balance a podobně. Menší podniky na to často nemají dostatek prostředků ani zkušeností,“ popisuje headhunterka.

Profesní změna může pomoci. Anebo ne

A když ani vstřícnost zaměstnavatele nestačí? Experti se shodují na tom, že je potřeba si nastavit hranici mezi pracovním a osobním životem, pečovat o vlastní duševní pohodu, dbát na zdravý životní styl, dostatek spánku, pravidelnou fyzickou aktivitu.

Dále pak záleží na míře vyhoření. „V lehčích případech postačí upravit pracovní rytmus a zaměřit se na prevenci. U těžších forem může být změna profesního zaměření prospěšná, ale nemusí to vyřešit příčinu vyhoření. Každý případ je individuální. Proto je dobré vyhledat odbornou pomoc,“ uvádí profesor Praško.

K prvotnímu rozlišení, zda je odborná pomoc třeba, lze využít i digitální nástroje, jako jsou například Screeningový asistent Mindwell (SAM) či test na webu. Zodpovězením otázek volně dostupného dotazníku člověk získá orientační přehled o stavu své duševní pohody.