Zakladatelé startupů jsou hrdinové. Evropa je musí podpořit, míní investor Broda

V Evropě se startupy stále potýkají s překážkami, jako je nedostatečná podpora rizikového kapitálu či odlišný postoj k neúspěchu. Klíčem proto není jen unikátní technologie, ale i schopnost dlouhodobě udržet konkurenční výhodu a mít realistický plán růstu.

Startupová scéna v Česku v posledních letech proměnila a významnou roli v ní hrají kvalitní fondy, které dnes už nejsou výjimkou. Téma exitů je pro mnoho technologických firem zásadní výzvou, kterou je třeba pečlivě zvažovat. Významným pokrokem v oblasti inovací je také využití umělé inteligence při testování her, které přináší efektivnější procesy a vyšší kvalitu výsledků.

Velká část Česka teď žije hrou Kingdom Come II, je to herní fenomén. Jedna z věcí, na kterou se zaměřujete, jsou AI agenti, kteří testují počítačové hry. Můžete to trochu rozvést?
My jsme do toho projektu investovali hlavně, protože kolem něj byl mimořádně dobrý tým. Ale zajímavé na něm je to, že řeší skutečný problém. U zajištění kvality v testování her opravdu potřebujete hodně lidské síly. I když nasadíte 100 lidí, aby hrou prošli, nikdy se nepodaří najít úplně všechny chyby, což platí i pro internetové projekty.

Logicky, AI agenti, kteří dokážou hru kompletně projít, otestovat každou funkcionalitu a odhalit chyby, dávají perfektní smysl. Tím, že se sami učí, budou časem vědět čím dál víc, co se má testovat. Místo toho, abyste najímali 50 lidí z Indie nebo Bangladéše, kteří jen hrají a testují, nasadíte agenty. A ti budou dávat stále lepší výsledky. To na konci přináší lepší uživatelskou zkušenost.

Dá se tohle uplatnit i jinde? Třeba na projektech, které přímo nesouvisí s herním průmyslem nebo testováním?
Určitě, my právě sledujeme, aby projekty, do kterých investujeme, měly využití i jinde. Jedna moje predikce je, že vznikne jakýsi obraz virtuálního a reálného světa. Někdo tomu říká metaverse, v průmyslu se spíš používá pojem omniverse.

To znamená, že když máte takzvané digitální dvojče reálného prostředí ve 3D, kde se něco odehrává, tak do toho můžete zapojit i AI agenty, kteří pomáhají pak dané procesy převádět do reality nebo simulovat reálné výrobní prostředí. V budoucnosti se reálný provoz bude řídit přímo z této simulace.

Estonské startupy jsou na postupu. Spatřily příležitost v evropském zbrojení

Vybíráte si investice s velkým růstovým potenciálem. Jaká jsou vaše kritéria při výběru firmy, do které chcete investovat? Co vás zajímá?
První věc je, že nás musí fascinovat ona technologie. Musí být nějakým způsobem unikátní. A u startupů pořád platí to, co vám řekne každý: tým je na prvním místě. Čím ranější fáze, tím je ten tým důležitější. Když má firma například valuaci miliardu eur, tak už ten tým není tak klíčový jako ve fázi, kdy mají jen PowerPoint prezentaci.

Tým je zásadní. Technologie by měla řešit nějaký konkrétní problém a uměle ho nevytvářet. Paradoxně nejčastějším důvodem, proč investice odmítáme je exit. Z padesáti projektů, které nás absolutně přesvědčí zbydou čtyři, protože jen tam najdeme realistickou možnost exitu.

Kdy je firma vlastně připravená na exit? Jaká je ideální trajektorie růstu?Jsou tam různé mechanismy. Jeden z hlavních problémů s exitem je, že spousta technologických firem byla dřív cílená giganty na trhu – Googlem, Facebookem a podobně. Před deseti lety jste třeba vyvíjeli aplikaci dva roky. A Google si koupil nejen vyvinutou technologii, ale i ten dvouletý časový náskok, který jim to dalo. Dneska se appka vyvine za dva dny, takže žádný náskok vlastně nemáte.

Když už nemáte technologický náskok, můžete mít třeba přístup k zákazníkovi. A ten se dá finančně vyhodnotit. Google se pak podívá – máme toho klienta taky, nebo ne? Tohle všechno hraje roli. Naše predikce je, že velké exity směrem k technologickým gigantům půjdou výrazně dolů, což se vlastně už děje.

Tohle mě hodně zajímá. Protože právě to, že velké firmy pohlcují menší, které by jim mohly konkurovat, vlastně tlumí inovaci. Je to proti inovační faktor. Vy jste zmínil, že exity půjdou dolů. Můžete to trochu rozvést?
Funguje tak, že oni vidí nějakou myšlenku a řeknou si: „Když na to dáme 14 dní jednoho našeho týmu, tak to zvládneme taky.“

Mně jde ale o to zpomalování inovací jako celku. Když je trh konkurenceschopný, vznikají nové nápady, není to zkostnatělé. Chápu to správně?
Máte pravdu, ale často vidíte u spousty startupů, že tam nebyl nutně geniální nápad, ale výborná exekuce. Podívejte se třeba na Rohlík. Tomáš Čupr je podle mě nejlepší exekutor v Česku. Když se podíváte na jeho startupy Dáme jídlo nebo Rohlík, to jsou v podstatě kopie, ale nikdo jiný je nedokázal tak dobře exekuovat. To je jeho jedinečná schopnost.

Vznikla Česká startupová asociace. Chce zlepšit podmínky českých podnikatelů

Nezáleží nutně na inovačním skoku. Někdy startupy zaberou určitý tržní prostor, mají lehce upravený koncept a nemusí to jít proti sobě. Někdo má myšlenku, jiný ji adoptuje, nebo firmu koupí hned na začátku. Problém s exitem je v tom, když řekneme: máme valuaci 20 milionů eur, dostane se i na 80 milionů, ale potom nevidíme, že by za ní kupec dal reálně více než 50 milionů.

V poslední době se taky mluví o tom, že technologický akciový trh, hlavní indexy, jsou nadhodnocené. Je hodně volného kapitálu a lidi to pumpují do akcií. Jak to vnímáte vy? Vy jste předvídal krizi 2008, protože jste dělal s deriváty a rozuměl jste tomu. Teď jste ve světě startupů. Hrozí něco podobného?
Ano, říkáme tomu zombie land. Jsou tu startupy s miliardovou valuací, které sice fungují, ale třeba čtyři roky nezískaly novou in nedají se exitovat ani uvést na burzu. Jejich EBITDA nedokáže ospravedlnit pravou hodnotu. Venture kapitálové fondy je „vyhnaly“ nahoru, a tak se valuace musí uměle držet. Jinak by fondy musely dělat odpisy.

Drží se to uměle, ale realitě to neodpovídá. Viděli jsme i u super startupů, které se rozhodly jít na burzu, a i když byla valuace férová, trh je hned potrestal pádem o 50 procent.

Dobrý příklad je z e-sportu: race to the first unicorn. Kdo to stihne? Vyhrál tým z Ameriky FaZe Clan. Valuace miliarda, akcie spadly o 96 procent během 12 měsíců. A to je ta srážka s realitou. Když se podíváte na Warrena Buffetta, ten drží jen hotovost.

Důvod je i ten, že i kdyby trh nadhodnocený nebyl, zhoršující makroekonomika poškozuje výsledky firem. Nyní predikujeme návrat k realitě.

Může ještě evropský startupový ekosystém konkurovat USA? Už jen kvůli daňovým úlevám nebo prostředí, třeba na Floridě nebo v Texasu, mi přijde, že Evropa začíná ztrácet dech. Migruje to do USA. Nestaneme se jen nějakým „skanzenem“?
Pro mě je domácí trh Německo a dívali jsme se i tady. Naše filozofie byla: budeme dělat německé startupy, tam máme nejlepší síť. Dodnes jsme nenašli jediný projekt v Německu, který bychom vzali. A to máme přes deset investic hotových. Česko je v tomhle ještě složitější.

A když jste zmínil stát, mně se líbí, co dělají některé státy v Německu, na Slovensku a jinde. Když jsou kvalitní venture capital investoři, stát s nimi dorovnává investice. Buď do fondů, nebo přímo do startupu. Stát řekne: ‚Chceme podporovat startupy, nerozumíme tomu, ale když tam dá kvalifikovaný investor 5 milionů eur, my dáme stejnou částku.‘ Ten model se mi líbí. Jinak si myslím, že stát by se do toho neměl vůbec zasahovat.

Průměrná mzda ve startupu dosáhla 66 tisíc. Mají víc zaměstnanců než banky

Umíte si to představit u nás? U nás to většinou skončí jako pokus o „malou domů“. Pořád jsme v postbolševickém systému. Troufnu si to takhle říct.
Ano, ale na úrovni fondů už to částečně funguje. Ty peníze pak přicházejí z Evropské komise a to je v pořádku. Na druhé straně jsou tam velké restrikce a byrokracie. Ale v Německu to funguje tak, že máte uznávané byznysové anděly, kteří mají za sebou úspěšné investice nebo silné venture capital fondy. Ti získají oficiální statut a pak se jen dorovnávají investice. Myslím si, že právě tohle by mohlo tomuto ekosystému pomoct. Každopádně pokud se bavíme o Evropě, nemyslím si, že problémem je kapitál nebo počet fondů, je to spíš o mindsetu.

Kdo to má tedy změnit?
Média, komunikace, celková společnost. V Americe je to jinak. A to odpovídá i mému nastavení. Když tam někdo opustí práci, založí startup a nepovede se mu to, není brán jako lůzr. V Česku už takový člověk nikdy nedostane peníze. Ale to správné nastavení, že se stále jedná o člověka, který něco vymyslel, založil, zkusil. Možná udělal chybu, ale měl odvahu do toho jít. Myslím si, že to je to, co se musí změnit, abychom se dostali dále.